Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Život mezi duchy

4. 7. 2007

Michael, 18, z Connecticutu, odjakživa viděl mrtvé lidi. Nikdy s nimi neměl problémy až do té doby, než ho navštívil zlý duch... "Dostaň ho ode mě!" křičel jsem a schovával jsem se v rohu svého pokoje. "Koho, Michaele?" ptala se vyděšeně mamka, která přiběhla do pokoje.

„Je tady! Snažil se mě dotknout!“ brečel jsem a ukazoval jsem na starého muže stojícího za ní. Ale bylo to zbytečný, pro ni byl neviditelnej.

Obrazek

Život mezi duchy

Co si pamatuju, tak jsem vždycky viděl duchy mrtvých lidí. Koukal jsem na ně, jak chodí, sedí, smějí se... Dělali všechny normální věci jako živí lidé. Když jsem byl hodně malý, myslel jsem si, že je to normální. Občas mi nějaký duch řekl ahoj, ale málokdy mě otravovali. To bylo až do té doby, než mě navštívil starý muž, který mě děsil. Tehdy mi bylo asi pět let. Vždycky, když jsem byl ve svém pokoji sám, tak přišel a pokoušel se mě obejmout. Bylo to strašný! Když mě jednou takhle otravoval, byl jsem tak vyděšený, že jsem ze svého pokoje utekl a nechtěl jsem se tam za žádnou cenu vrátit. „Neboj se, to byl jenom sen! Ale jestli chceš, můžeš jít spát k dědovi a babičce, aby ses tak nebál,“ utěšovala mě mamka. U prarodičů jsem se natahoval pro plechovku s bonbony a všimnul jsem si fotky na poličce. „To je on!“ začal jsem křičet. „To je ten chlápek, co mě straší!“ „To je můj otec,“ odpověděl děda. „Umřel před 16 lety. Nemusíš se ho bát, Michaele, nikdy by ti neublížil!“ Když mě potom tenhle duch navštívil v mém pokoji, už jsem se ho nebál. Věděl jsem, že mi jen chce dát najevo, že mě má rád.

První útok

Když mi bylo šest let, přestěhovali jsme se s rodiči do nového domu. Jakmile jsem vstoupil do dveří, cítil jsem, že tam není něco v pořádku, ale nedokázal jsem to nijak vysvětlit. Hned první noc jsem se z ničeho nic vzbudil. Moje postel se najednou začala strašně třást! Než jsem se stihnul pohnout, nějaká neznámá síla mě vykopla z matrace a točila se mnou ve vzduchu! Mamka slyšela můj křik, přiběhla ke mně do pokoje a silou mě strhla zpátky na postel. Jakmile se moje tělo dotklo země, všechno se zklidnilo. „Už je to dobrý,“ opakovala mamka dokola, ale oba jsme byli strašně vyděšení.

V zajetí duchů

Od té doby to bylo čím dál horší. Duchové začali hýbat naším nábytkem, mlátili do zdí a shazovali obrazy. Několik dní jsem nemohl spát. Vždycky, když jsem zůstal sám, duchové mě obtěžovali. Jeden na mě pořád jenom upřeně zíral.

Další byl zase omotaný obvazem a z obličeje mu neustále kapala krev. Ale nejhorší byla taková zastíněná silueta muže, která se nade mnou vznášela a vrčela. Nebyl jsem v bezpečí ani ve škole, protože ten stín mě pronásledoval všude, kam jsem se hnul. Rodiče začali shánět nový dům, ale ještě předtím jsme byli znova napadeni.

Vymítač

Koukal jsem se svým bráchou Kennym na televizi, když jsem najednou cítil, že mě pálí chodidlo. Podíval jsem se a uviděl jsem dlouhé říznutí, ze kterého tekla krev! Chtěl jsem křičet, ale cosi mi zacpalo pusu a začalo mě štípat a drápat po celém těle. „Mami, pomoc!“ volal Kenny hystericky. Už jsem začínal být přidušený neviditelnýma rukama, když přiběhla máma. „Nech mýho syna na pokoji!“ třásla se mnou a plakala. Nakonec popadla nádobu se svěcenou vodou, kterou měla z kostela, a chrstla ji na mě. V tu chvíli vše ustalo. Po téhle hrůze začala mamka hledat pomoc. Vzala mě k místnímu biskupovi. „Obtěžují tě zlí démoni,“ řekl mi. „Ale já tě jich zbavím.“

Pak mě posadil na kostelní lavici a na moji hlavu položil fialovou šerpu. Stál nade mnou a začal odříkávat nějaké modlitby. Najednou mi bylo strašně zle, myslel jsem, že omdlím. „Vypij to,“ podával mi sklenici se svěcenou vodou. Klepal jsem se strachy a cítil zvláštní slabost, ale udělal jsem to. Zanedlouho kolem mé tváře zavanul svěží vzduch a všechno bylo jasnější. Uvědomil jsem si, že jsou pryč. Během dalších několika let jsem byl u vymítače ještě čtyřikrát, ale poslední dobou se to začíná zklidňovat. Vidím sice pořád mrtvé lidi, ale už je to v pohodě. Snažím se akceptovat tenhle neobvyklý dar, který mám, ale žiju v neustálém strachu, kdy mě poltergeistové zase napadnou. Teď jsem šťastný už jen za to, že můžu klidně spát celou noc.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmmm...

(Lenka, 21. 10. 2009 14:54)

Mne všetci spolužiaci hovoria, že akokeby som pochádzala z inej planety.....xD....ale...vzdy ked idem sama domov....vecer...tak mam vzdy pocit ze ma niekto sleduje....aj ked som jednoducho niekde sama....vzdy....akokeby niekto so mnou bol.....vzdy som velmi vystrasena a domov utekam ako rychlo mzoem....raz....som sa zobudila presne o polnoci....a pocula som neico spadnut na zem....isla som sa pozriet...vsetko bolo tak ako vzdy...otocila som sa a naraz som sa velmi nalakala...uz ani nwm coho...alebo sme boli zo skoly na vylete....sme boli steci dole...a zrazu neico zacula som...tak sme isli vsteci hore...arozdadzane veci vsade.....a krvave stopy....a kvapky krvi....sa deje okolomna dost zvlastnych veci...keby niekto chcel tak sa mi mozete ozvat na e-mail Lea11311@azet.sk .....nwm...nikomu z mojich znamych sa toto nestava....ani enmaju taky pocit ako ja:((((

duchové

(Radka L., 17. 7. 2009 19:33)

chtěla bzch mít zkušenost,nedávno mi umřela maminka a chtěla bych se s ní skontaktovat prosím poradte věřím v duchy

...

(Vyvolávač, 12. 7. 2009 20:46)

A TO JAKOFAKT?
Ja sem jednou vyvolaval Hitlera, ale pak sme ho odvolali...a pote kdyz jsem sel domu tk sem za sebou slsel kroky a kdyz jsem se otocil nikdo tam nebyl...Pote na me spadla mensi vetev, to kdyz sem sel lesem...bylo to divny...stejne divny jako tvuj pribeh ...

Duch

(Viky, 3. 8. 2008 13:36)

Mam taku istu schopnost a nikdy ma duch nenapadal asi si ho musel niako urazit.