jajanka.estranky.cz

Každý milovník záhad ví o obrovských sochách stojících na nehostinných skalách Velikonočního ostrova. První cestovatelé Holanďané, v roce 1722 zpozorovali na Velikonočním ostrově neobyčejnou směs obyvatel. Domorodci Rapa Nui patřili k různým etnickým skupinám – byli mezi nimi lidé bílé rasy, Polynésané, negroidní lidé a mnoho míšenců.

Výzkumy Nora Thora Hayerdala v padesátých letech minulého století pomohly určit, že na ostrově přistály i lidé z Jižní Ameriky. Obyvatelé používají hohau-rongo-rongo, sestavu několika znaků vyrytých na dřevěných destičkách. Nemoci, které přinesli Evropané a výpravy lovců otroků, však způsobily záhubu vzdělané vrstvy lidí, kteří písmo dokázali číst. Přežilo jich jen málo. A vetřelci navíc mnoho tabulek s písmem spálili. Potom tabulky záhadně zmizely – buď je domorodci ukryli, nebo zničili. Existuje předpoklad, že domorodci schovávají množství tabulek, ale cizincům je nedají. Co to může být za tajemství, když je nenalákají ani na desetitisíce dolarů?

Katoličtí misionáři se pokoušeli destičky přečíst již kolem roku 1864. Tehdy ještě našli pár domorodců, kteří je dokázali přečíst. Odmítli však vysvětlit znaky, i když odrecitovali obsah tabulek v polynéštině.Thor Hayerdal strávil na ostrově dlouhou dobu a získal i dva „slovníky“, dokonce přivezl do Evropy fotokopie znaků a jejich překlad do polynéštiny. Ale písmo je i nadále nerozluštěno. Podle starých místních legend přivezl první destičky na ostrov vůdce Hotu Matua , který žil pravděpodobně na ostrově  na přelomu 12. a 13. století. Rongo-rongo se podobá písmu z údolí Infusi, které vzniklo ve druhém tisíciletí př.n.l.!

Neméně zajímavé jsou zvláštní rituály a zvyky obyvatel ostrova. Existuji i tzv. rodové jeskyně, kde si obyvatelé ukrývají památky a občas se tu dají nalézt i hroby předků. Soška, která je dnes v muzeu v La Rochelle, představuje muže se dvěma hlavami. Její tvůrce pečlivě zaznamenal anatomické podrobnosti. Osoba, která se stala tvůrcem modelu, měla rozštěpenou páteř ve výšce křížové kosti a vážnou poruchu v oblasti beder. A příroda zná deformace tohoto typu  - siamská dvojčata, která předčasně umírají. Tento člověk se však musel dožít dospělosti. Figurka z Londýna ukazuje další případ této anomálie. Obě těla jsou na zádech srostlá. Sochař zaznamenal i špatně vyvinuté končetiny. Také další pečlivě vymodelované sošky ukazují různé druhy vývojových poruch. Byly to učební pomůcky pro šamany – léčitelé? Nebo to byli „netvoři“ z nebes, se kterými se setkali obyvatelé Velikonočního ostrova?